Rozhovor s ředitelkou festivalu Jitkou Smolíkovou byl publikován na portále Czechdesign.cz 6.9.2023 a vedla jej redaktorka Tereza Urban.

„Je těžké mít zájem o něco, o čem se tolik nemluví,“ říká na téma inkluzivního a univerzálního designu Jitka Smolíková, jež po několika letech předává ředitelské žezlo festivalu Zlin Design Week. Před dvěma lety stála u zrodu výzkumu, který si kladl za cíl zjistit, jak tyto pojmy, například ve skandinávských zemích již zcela integrované do každodenního života, vnímají mladí čeští designéři a architekti.

Přibližuje principy univerzálního designu

Mohla bys mi na začátku představit platformu Design pro všechny? Kdy vznikla, co hlavního si klade za cíl a pro koho je primárně určena?

JITKA: Platforma designprovsechny.cz je jedním z výstupů dvouletého projektu, na kterém se podílel Zlin Design Week (tedy Fakulta multimediálních komunikací UTB), Kreativní Praha a Design and Architecture Norway (DOGA). Základní myšlenkou bylo více otevřít diskusi nad principy univerzálního a inkluzivního designu. Lépe porozumět tomu, jak je vnímají mladí designéři a architekti v České republice, jaký je potenciál pro následný rozvoj v této oblasti tak, aby naplňoval potřeby této skupiny a zároveň Českou republiku přiblížil tomu, jak se k tématu přistupuje v jiných evropských státech. Díky podpoře Fondů EHP tak vznikl nejenom web designprovsechny.cz, ale měli jsme možnost zrealizovat konference, workshopy, výstavu, výzkum, výjezdy do Norska s českými studenty a naopak k nám přivézt odborníky a studenty ze zahraničí.

Samotná webová platforma je pak takový základní informační zdroj, rozcestník. Přibližuje principy univerzálního a inkluzivního designu, odkazuje na různé case studies a projekty, ale také na odborníky, které je možné kontaktovat v případě, že se chce někdo tématu více věnovat. Může sloužit jak designérům, kteří hledají inspiraci pro svou práci, potřebují ji s někým konzultovat nebo ji chtějí prezentovat, tak třeba zástupcům různých kulturních institucí nebo veřejného sektoru.

Co hlavního jste se snažili skrze výzkum zjistit?

JITKA: Chtěli jsme lépe porozumět tomu, jak univerzální a inkluzivní design vnímají mladí designéři a architekti v České republice, tedy nová generace, která bude v příštích letech toto odvětví definovat. Zároveň jde i o hlubší pochopení rozdílností v rámci evropského prostředí z hlediska přístupu k těmto principům a důrazu na jejich aplikaci a nasměrování budoucího rozvoje, což jsem zmiňovala už v úvodu. Bylo to vlastně něco, co nám dost chybělo v době, kdy jsme s projektem začínali.

Výzkum se zabýval atributy, které jsou pro designéry důležité v jejich tvorbě, tím, kam chtějí směřovat, jaká je jejich znalost univerzálního (či inkluzivního) designu, kde se s ním setkali, jak se téma promítá do jejich výuky, co by pro ně v této oblasti bylo přínosné apod. Celé je to samozřejmě velmi komplexní a víme, že jedním výzkumem, i vzhledem k jeho rozpočtu a našim kapacitám, téma rozhodně nelze pokrýt. Brali jsme to ale jako první krok, který lze v budoucnu rozvíjet. Mně osobně by třeba přišlo zajímavé zrealizovat teď podobný výzkum se studenty z dalších zemí a výsledky porovnat.

Téma pro mladé designéry?

Jaké závěry studií (jak té kvantitativní, tak té kvalitativní) pro tebe byly nejvíce překvapivé?

JITKA: Čekala jsem, že daleko větší procento respondentů bude univerzální design vnímat jako něco, co omezuje jejich kreativitu a svobodu tvorby – nakonec to však bylo pouze necelých 23 %. Oproti tomu více respondentů, než kolik jsem čekala, princip hodnotilo jako něco, co produktům či službám přináší byznysový potenciál a lepší konkurenceschopnost. 

Z kvalitativní studie vyplynulo, že zájem o studium univerzálního designu je u designérů a architektů spíše vlažný. Byl pro tebe tento fakt nečekaný? Čím si to vysvětluješ?

JITKA: Spíše bych upřesnila, že asi nelze mluvit o vlažném zájmu. Ano, 39 % respondentů kvantitativního výzkumu by zájem nemělo, ale 59 % ano – buď o samostatný obor nebo předmět zařazený do výuky. Ten by preferovala větší část, ale myslím, že to je pochopitelné a v praxi určitě i vhodnější řešení. Základní principy lze aplikovat na cokoliv, ale pokud chceme jít více do hloubky, je jasné, že každá oblast má svá specifika, jiné odborníky, kteří mohou předat svoje zkušenosti. Na což poukazovaly kvalitativní rozhovory.

Zároveň 49 % respondentů uvedlo, že právě zařazení takového předmětu do výuky by podle nich přispělo k tomu, aby se v ČR tato oblast více rozvíjela. Kdyby ale z výzkumu vzešly opačné výsledky, tedy kdyby většina neměla o předmět ani obor zájem, vlastně by to pro mě překvapivé nebylo. Je těžké mít zájem o něco, o čem se tolik nemluví, nepotkávám se s lidmi, kteří by na to kladli důraz, neví, že takovou možnost vůbec mohou mít.

Existuje i u nás přímo obor Inkluzivní design? Pokud ne, myslíš, že je potřeba?

JITKA: Samostatný obor ne, ale v předchozí otázce jsme si už odpověděli, že nejspíš to není ani ta správná cesta. Do výuky se u nás promítá třeba na MUNI v rámci studia Designu informačních služeb. Tam je zajímavé také to, jak s přístupností pracovali už při tvorbě nového studijního online programu. Více o tom mluvila například Tereza Kosnarová Venerová v tomto rozhovoru.

Na Fakultě multimediálních komunikací UTB se pak připravuje nový studijní obor Kreativní odvětví a digitální kultura, kde se do výuky inkluze a inkluzivní design určitě promítnou. Na fakultě se teď také rozjede projekt Muzea bez bariér zaměřený na inkluzivní design vizuální komunikace muzeí a galerií či výstav, který by měl tyto instituce zpřístupnit lidem se specifickými poruchami učení. Projekt získal podporu TA ČR a budou se na něm podílet studenti magisterského arts managementu a odborníci z Gočárovy galerie, Ladislava Suchá z už zmíněného oboru Design informačních služeb na MUNI, speciální pedagožka i psycholog.

Jak si na tom v tomto odvětví stojí Česko? 

Výzkum zmiňuje praxi skandinávských států. V čem jsou ty největší rozdíly oproti tuzemsku?

JITKA: Když budu mluvit čistě o své osobní zkušenosti, která vychází z výjezdů do Norska a setkání s různými studii, firmami, designéry, studenty i akademiky, je to podle mě úplně v tom základním nastavení, jak o univerzálním, inkluzivním designu přemýšlíme. Tam se to zdá být přirozenou součástí všeho, co dělají. Je to stejné jako přemýšlet nad tím, jaký materiál k výrobě použiju. Nedokážu si představit, že tam třeba přijdu s tím, že děláme designový festival, chceme se tomuto tématu věnovat a někdo mi to bude zpochybňovat, protože to přece nemá cenu. Naši situaci bych ale neviděla úplně černě, jen to bude pořád chtít dost práce. Dobře to vystihuje jeden z rozhovorů – je skvělé to dělat intuitivně (což se často děje), ale neměli bychom se bát takové přístupy pojmenovávat tak, abychom s nimi mohli pracovat lépe.

A další kroky?

JITKA: Ty nám výzkum částečně nastínil. Odmala se učit sociálnímu cítění a chápání potřeb různých lidí, provádět osvětu mezi zadavateli, protože potřebujeme, aby vznikala lepší zadání, zpomalit tempo, jakým produkujeme. Ale taky nečekat, že všechno vyřeší sám jeden designér, a propojovat se se sociology, psychology, odborníky, kteří se věnují uživatelskému výzkumu.

Do jakých oborů se univerzální design propisuje v současnosti nejvíce?

JITKA: Pokud bych to měla hodnotit čistě na základě našeho výzkumu, bavíme se především o digitálním designu a architektuře, do kterých se propisují různé normy, požadavky na bezbariérovost i best practices.

Proč by se měli podle tebe designéři a architekti tomuto tématu věnovat aktivně a systematičtěji?

JITKA: Podepsala bych se pod myšlenku, která zazněla v jednom z rozhovorů. Protože je to důležité pro vyspělou společnost. Pokud jí chceme být, potřebujeme k tomu inkluzivní (univerzální) design. Protože vyspělá společnost je pro všechny, ne jen pro vybrané.

Na stránkách platformy designprovsechny.cz vyzýváte k dalšímu zapojení, znamená to, že výzkum stále pokračuje?

JITKA: Výzkum už nepokračuje, ale pokud třeba stojíte za projektem, který by mohl v tomto směru pomoct dalším, můžete prostřednictvím této platformy předat své zkušenosti. Nebo pokud by vás bavilo její obsah tvořit a case studies a odborníky vyhledávat, určitě se nebojte ozvat.

Budoucnost výzkumu

Co bude s výzkumem dál?

JITKA: Reporty jsou dostupné všem, kteří by s nimi nějakým způsobem chtěli pracovat, právě na webu designprovsechny.cz. Skrze kontakty Zlin Design Weeku, naší fakulty i partnerů ho chceme aktivně šířit především na akademické půdě, kde by mohl pomoci při plánování studijních programů. Opravdu jsme ale zatím jen pootevřeli dveře, za kterými je toho pořád spoustu ke zkoumání. Takže pokud se podaří sehnat další finance, poslouží tento výzkum jako odrazový můstek k dalším otázkám.